Poslední zastupitelstvo č. 9 spíše připomínalo setkání baráčníků, než kultivovanou výměnu názorů a argumentů volených zástupců obce. Předsedající p. Pospíšilíková po pár jednacích bodech naprosto rezignovala na uplatňování jednacího řádu a řízení diskuze zastupitelů. Hlásit se o slovo bylo zbytečné. Kdo měl větší koule vlomit se do diskuze vyhrál.

Z průběhu jednání zastupitelstva jsem měl dojem, že i faktický dotaz kohokoliv z opozice narušuje předem daný plán rychlého prohlasování jednotlivých bodů. Místo vysvětlujících odpovědí jsme se většinou dočkali nesouvisející kouřové clony. Celé zasedání zastupitelstva můžete shlédnout na videozáznamu, část diskuzí k jednotlivým bodům je v zápise.

V bodě 3 jsem se nevinně optal, jak se řeší požadavek z kontroly stavebního úřadu a Policie ČR ohledně uvedení černé stavby oprava chodníků do souladu s právními předpisy. Chodník je postaven v rozporu s projektovou dokumentací, původní technickou zprávou a samozřejmě v rozporu s vyhláškou č. 398/2009 Sb. Dodatečné náklady prý uhradí obec, odpověděla p. Pospíšilíková na mou otázku. Na obranu oprávněných zájmů obce jsem vznesl další argumenty: p. Hlobil st. převzal dílo od zhotovitele bez výhrad, ačkoliv fyzické provedení bylo v rozporu se stavebním povolením; stavební dozor nezastavil stavbu a nikoho neupozornil, že se dílo staví v rozporu s projektovou dokumentací. Výsledkem je, že namísto zákonných a projektovaných 150 cm má chodník naproti horní hospodě v nejužších místech 90 cm. To je zásadní problém pro hendikepované na vozíčku, maminky s kočárky, nebo lidi s berlemi či jinými zdravotními pomůckami. Chodník obec dělá na dalších 40-50 let a jednou možná i my, v tuto chvíli  zdraví a silní, budeme mít problém tudy projít či projet na vozíku.

Na konci bodu 3 jsem položil zvídavou otázku, kdo zaplatí značku zákaz stání u mlékárny, co se po 2 letech konečně vrátila na původní místo. Dodavatel veřejného osvětlení (Etmonta) měl dle smlouvy uvést staveniště do původního stavu, tedy vrátit na místo značku, která byla na odstraněném starém sloupu VO.

Ale protože to po něm nikdo nechtěl – ani stavební dozor, ani p. Hlobil st. co přebíral dílo, tak značka zmizela. Jelikož nepomáhaly moje opakované dotazy na zastupitelstvu ohledně zmizelé značky, musel jsem položit dotaz na Policii ČR. Možná jsem pedant, ale svévolné odstraňování dopravní značek nepřispívá k bezpečnosti provozu na komunikacích.

V bodě 9 jsme volili ve výběrovém řízení vedoucí redaktorku periodika KOSTKA. Jelikož v minulosti Redakční rada jednala v rozporu s Tiskovým zákonem, což se odrazilo v prohraném soudním sporu, tak jsem chtěl znát názor nové vedoucí redaktorky na uplatňování kritických pasáží Tiskového zákona v periodiku KOSTKA. Dopředu jsem zaslal 10 otázek modelových situací, se kterými se při vydávání Kostky setkávala či bude setkávat a zeptal jsem se, proč se nám uchazečka Michaela Čúzy nepřišla představit.

Vzkaz ústy p. Pospíšilíkové mne překvapil „… a ani neměla zájem na otázky z vašeho dotazníku odpovídat“. Chci věřit, že Michaela Čúzy se takto nevyjádřila.

V diskuzi jsem předkládal konkrétní citace judikátů či paragrafů Tiskového zákona a na vyzvání jsem předložil, jak by měla obec postupovat: „oprávnění dotčených zastupitelů nelze omezovat vnitřními předpisy obce, zajděte si za právníky DAS a zeptejte se na to, jak máte postupovat“.

Reakce byly víc než zarážející. Pospíšilíková: „já si zase nedokážu představit, že by soud předepisoval obci co je přiměřený rozsah článku zastupitele“. Hlobil ml. „přiměřenost je v tom, že když to bude téma zásadní, tak to mohou být třeba 2 A4 , abyste popsal problém, ale když to je jen o tom, že chcete psát o lidech s nějakými přívlastky, tak to je nepřiměřenost a RR vám může článek zkrátit tak, aby smysl nebyl změněný. Vy si vykládáte přiměřený rozsah nějakým způsobem a já jsem přesvědčený že nemáte pravdu.“

Na celém je varující, že jim uniká základní kámen právního státu – výklad zákona může podávat pouze soud. Nikoliv obec, Redakční rada nebo zastupitelstvo obce.

Alarmující je eroze respektování Ústavy či Listiny základních práv a svobod a v ní zaručených právech jako svoboda projevu, svoboda názoru, nepřípustnost cenzury.

V bodě 11 jsme projednávali zakázku za 600 tisíc Kč na pořízení 7 kamer sledujících vybraná veřejná prostranství v obci. Kolega Měrka vznesl nevinnou, ale logickou otázku: „kde se budou záznamy uchovávat, jak dlouho a co se s nimi bude dít“.

Odpověď p. Pospíšilíkové „záznamy se nebudou uchovávat, záznam se bude po určité době mazat“ nejenže neuspokojila, ale prohloubila podezření, že obec projekt nedomyslela a nepřipravila (co se bude dít se záznamem, než se smaže?). Především z pohledu ochrany osobních údajů a nakládání s nimi. V diskuzi se ukázalo, že se obec nikoho nezeptala – právníků DAS počínaje, ÚOOÚ a Policií ČR konče.

Silně znepokojující byla z úst některých zastupitelů rostoucí snaha o kriminalizaci uplatňování Ústavních práv jako právo na spravedlivý proces. Dopis mého advokáta s výzvou, aby obec dodržovala tiskový zákon, byl označen za vyhrožování žalobou.

Šikanou obce, občanů obce a dodavatelů obce bylo označeno uplatňování Ústavního práva na informace včetně legitimního využívání zákonných opravných prostředků.

Chápu, že kritika chyb je nepříjemná. Obec, jako orgán veřejné moci, pracuje s veřejnými prostředky a ze své podstaty je pod kontrolou veřejnosti. A pokud úřední osoby nejsou schopny unést veřejnou kontrolu své činnosti, neměly by takovou veřejnou funkci vykonávat.