Včera jsem zde a na facebooku publikoval příspěvek „Je to šméčko, nebo ne?“. Není obvyklé, aby mi záhy po zveřejnění příspěvku lidé nevěřícně telefonovali, psali maily či komentáře. Jeden komentář z FB, ale velmi výstižně popisuje situaci u nás v obci. Po dohodě s autorem publikuji plné znění jeho komentáře doplněné o dokumenty.
Pan starosta má ten problém, že na jakýkoliv náznak kritiky (a jakýkoliv neočekávaný dotaz bere jako kritiku) reaguje strašně defensivně ofensivním způsobem. Stačí se ho zeptat na nějakou drobnost a on se chová, jako by mu někdo sprostě vynadal, navzdory tomu, že většinou by mu stačilo jednoduše odpovědět, případně poopravit nějaké drobné pochybení a všechno by fungovalo tak, jak by mělo fungovat. Na otcovo doporučení jsem si stáhl Kostku (2/2017) a přečetl si Příspěvek starosty obce a nestačil jsem se divit. Vždycky, když jsem v nějakém sporu, tak se snažím pochopit, čeho se snaží můj oponent docílit a jaka je jeho vize řešení problému. Obvykle to dost pomáhá v zorientování se v situaci. V případě pana starosty jsem dospěl k tomu, že jeho vysněný postup by byl zadat práci na osvětlení první firmě, která mu padne do oka, s nikým to nekonzultovat, zaplatit za to libovolnou částku, která by se mu zdála rozumná, a mít to z krku. To, že mu do toho někdo „kecá“ a upozorňuje ho na různá procesní pochybení, považuje za osobní útok na svůj majestát. Legrace je, že to, proti čemu stojí, není opozice, která by byla proti jeho plánu opravit osvětlení, jelikož opozice chce dosáhnout téhož, nicméně trvá na zachování zákonných norem a postupů (a tím ochránit obec před sankcemi a dalšími s tím spojenými problémy). Pan starosta prostě nemá emoční inteligenci ani měkké dovednosti nutné k jakékoliv debatě a daleko více by mu vyhovovalo být osvíceným diktátorem svého malého území (obce), nicméně zastupitelská demokracie institut osvíceného diktátora vylučuje, nemluvě o tom, že na funkci osvíceného diktátora pan starosta nemá schopnosti ani intelekt, takže kdyby měl zastupitelstvo, které by mu na všechno kývalo a zvedalo ruce, tak by se nejpozději do půl roku dostal do průšvihu takových rozměrů, že by to odskákala celá obec.
Článek v Kostce byl takový ubrečený slint na téma „jak si opozice dovoluje být v opozici“, to že se v závěru schovává za „milujicí náruč“ místního faráře (dle mého názoru bigotního uřvaného hlupáka, ale to nechme stranou), už je jenom taková samožerská perlička, kterou v podstatě říká: „My dva, já a pánbůh, víme, jak to mám těžké“.
No a materiály k nahlédnutí v jeden všední den od tří do pěti a proti čestnému prohlášení o mlčenlivosti, to už je evidentně jenom zoufalý pokus o minimalizaci rizika, že mu do toho zase bude někdo mluvit.
Snažil jsem se z počátku pana starostu chápat a rozumět tomu, že nemá lehkou práci a potýká se s určitým stresem, tudíž může být občas nedůtklivý a uzavřený, ale v současnou chvíli si myslím, že je na práci starosty naprosto nekompetentní a neměl by to dělat, jelikož takříkajíc nepomáhá, nýbrž škodí. Práce starosty ho stojí spousty duševních sil a energie, nicméně neprodukuje prakticky žádný pozitivní výstup pro obec. Ovšem vzhledem k jeho přístupu ke kritice nelze očekávat, že by se u něj objevila nějaká sebereflexe, která by vedla k tomu, aby více poslouchal konstruktivní kritiku a poznámky k věci (jeho slovy – klacky pod nohy), nebo k tomu, aby ůřad starosty dobrovolně opustil. Takže do konce jeho funkčního období nastane ještě spousta „roztomilých“ situací, nekonstruktivních konfliktů a průšvihů s úřady. Stále se ještě domnívám, že v případě pana starosty se nejedná o zlou vůli nebo touhu obec poškodit. Jedná se o lidskou hloupost, neschopnost a přesvědčení o vlastní skvělosti. A to je strašlivý průser.
Vladimír Mariachi Dulava