13. prosince 2017 proběhl dílčí audit. Auditorka opět upozorňuje (bohužel i opakovaně) na porušování pravidel obcí. Významnější sebereflexi jsem ze strany obce zatím nezaznamenal.
Celou zprávu auditorky si můžete přečíst zde.
Pracovní cesty
Na straně 5 zprávy se uvádí, že v roce 2016 auditorka upozorňovala na nesprávnost postupu při schvalování pracovních cest.
Z dokumentu jsem pochopil, že praxi obec nezměnila a nereagovala na výtku. Proto auditorka musela výtku zopakovat v závěrečném shrnutí v bodě B. Zdá se vám to malicherné trvání na zbytečných detailech? Věřte tomu, že v životě může mít takové opomenutí fatální následky. Pokud by se na služební cestě něco stalo bez příkazu k pracovní cestě, nebude to klasifikováno jako pracovní úraz včetně všech finančních následků. A dozajista to znáte ze své práce – vedoucí vám napřed musí podepsat doklad o vyslání na pracovní cestu a až potom můžete vyrazit. V obci je to identické.
Pronájem školní jídelny – Scholarest
Evergreen. Snad každá zpráva auditorky řeší tento svérázný způsob pronájmu obecního majetku soukromému podnikateli.
Auditorka znovu (a opakovaně) upozorňuje, že nastavením podmínek ve smlouvě obec poskytuje soukromému podnikateli nepřímo finanční podporu z veřejných prostředků, aniž by to měla řádně ošetřeno smlouvou o dotaci. Odborně se tomu říká nedovolená podpora soukromého podnikání z veřejných prostředků ( čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie), problematiku řeší ÚOHS – více informací zde.
Dále auditorka (opět opakovaně) upozorňuje na chaos v kompetencích, který v obci máme. Jestliže smlouvu schválí zastupitelstvo, dodatek ke smlouvě musí schválit stejný orgán (tedy opět zastupitelstvo a nikoliv rada). To by rada mohla například udělat dodatek k původní smlouvě, ale se zcela novým obsahem, který by absolutně změnil smysl a cíl původní smlouvy. A to samozřejmě není možné.
Směrnice pro zadávání zakázek malého rozsahu
Dvakrát toto zastupitelstvo schvalovalo Směrnici pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Směrnice je důležitá proto, aby byla jasná pravidla o nakládání s veřejnými prostředky. Aby se minimalizoval neprůhledný či nevýhodný výběr dodavatele, aby se obrousily hrany ohledně podezření z korupce při zadávání veřejných zakázek. Směrnice je dozajista chvályhodným počinem.
Proč ale rada obce porušuje tuto Směrnici, kterou sama navrhla a prosadila? Auditorka si porušení samozřejmě musela všimnout.
Závěrem je korektní poznamenat, že dílčí zpráva auditorky slouží jako podnět k nápravě nalezených chyb, pokud se chyby dají napravit. Doufejme, že se obec popsané chyby a nedostatky pokusí napravit a v závěrečné zprávě auditorky za rok 2017 se již neobjeví.
Na to není co dodat, je škoda, že v tomto státě není nadřízený orgán, který by za takové velké chyby starostu odvolal, tak jako v jiném zaměstnání, pokud člověk udělá tolik chyb, tak tam nemá co dělat.
To je právě na zákoně o obcích 128/2000 Sb. (stejně jako na zákoně o svobodném přístupu k informacím 106/1999 Sb., nebo na tiskovém zákoně 46/2000 Sb.) ta tragédie. Zákony nemají žádné sankce. Je poměrně přesně popsáno co se smí a co se nesmí, ale nikde není uvedena sankce když někdo zákon poruší. Nevím, jestli si to zákonodárci takto záměrně odhlasovali, nebo ne. Ale jelikož spousta poslanců a senátorů je zároveň starosty, ani bych se tomu nedivil.
Když jsem se na to ptal na Ministerstvu vnitra (co má dozor nad dodržováním zákona o obcích), tak mi řekli – starostu můžete odvolat. No ale jak, když má starosta pohodlnou koaliční většinu? Na to odpověděli – tak to musíte nechat na voličích při dalších volbách.
Co k tomu dodat. 4 roky jsou docela dlouhá doba a za tu dobu si lidé zvyknou a zapomenou, že jim někdo rozebral nebo rozvrátil obec. A když se k tomu přidá strach říct nahlas svůj názor, tak jsme zpátky v sedmdesátých letech. Něco jiného říkáme doma za zavřenými dveřmi a něco jiného na veřejnosti. Naivně jsem si myslel, že tohle už nebudu muset znovu zažívat.